Jak to vlastně s naší školou bylo ?

ŠKOLA V ORLÍ ULICI

Rozvoj průmyslu v 19. století znamenal výrazný nárůst obyvatelstva. V roce 1869 v Liberci žilo 22 394 lidí, čímž se Liberec stal po Praze druhým největším městem Čech. S počtem obyvatel rostl i počet dětí školního věku. Dvě školy, které v té v té době existovaly, přestaly svou kapacitou stačit. V roce 1869 rozhodlo městské zastupitelstvo postavit budovu pro novou obecnou školu. V úvahu přicházely dvě parcely. Jedna se nacházela v Orlí ulici, druhá v dnešní Domažlické ulici. Nejdříve byl schválen levnější pozemek v Domažlické ulici, ale petice mnoha obyvatel si prosadila výstavbu nové školy na frekventované Orlí ulici v městské čtvrti „Na čtvrti “ .

Stavět se začalo v roce 1872 a již za necelý rok byla stavba dokončena. Slavnostní otevření školy se konalo 7. října 1873.

V této době se také v Liberci začaly shromažďovat první muzejní sbírky. Slavnostní otevření muzea proběhlo 2. prosince 1873. Sbírky byly nainstalovány v půdních prostorách školy v Orlí ulici. Muzeum zde sídlilo tři roky. Během následujících let neustále stoupal počet žáků, proto bylo v roce 1890 rozhodnuto rozdělit do té doby smíšenou obecnou školu na dvě samostatné pro chlapce a pro dívky. Obě školy sídlily v budově v Orlí ulici. 15.září 1890 byla v této budově rovněž slavnostně otevřena dívčí měšťanská škola.

Samostatná dívčí obecná škola měla samostatnou správu až do roku 1927, kdy byly obě školy sloučeny pod společným názvem Smíšená obecná škola Na čtvrti. Ve válečném roce 1940 byl název školy změněn na Chlapecká a Dívčí obecná škola Na čtvrti. V této podobě zůstala až do konce války.

Po přijetí Školského zákona v roce 1960 se opět zavádí základní devítileté školy, škola se tedy přejmenovala na Základní devítiletou školu v Orlí ulici.

V roce 1977-1981 budova prošla rozsáhlou rekonstrukcí.

Ve školním roce 1986/87 se v ZŠ v Orlí ulici vyučovaly spolu s dětmi ze Základní školy i tři ročníky dětí 2. Zvláštní školy Na čekané. Od následujícího školního roku se v této budově již vyučovaly pouze děti 2. Zvláštní školy.

V roce 2004 došlo k optimalizaci sítě škol a tak došlo ke spojení 2. Zvláštní školy Orlí, 3. Zvlášní a Pomocné školy Sázavská a 4. Zvláštní školy Kašparova.

---

POMOCNÁ ŠKOLA

1. září 1916 byla otevřena ve škole „Na čtvrti“ první třída pomocné školy s osmnácti dětmi. V roce 1920 se počet dětí rozrostl natolik, že se z ní stala samostatná pomocná škola. Ve dvacátých a třicátých letech měla škola již sedm tříd a sídlila v Pastýřské ulici.

Pomocná škola se v roce 2004 do naší budovy opět vrátila.

_____________________________________________________________________________________________________________

DĚTI S PORUCHOU AUTISTICKÉHO SPEKTRA

1. září 2011 byla otevřena 1 třída pro děti s poruchou autistického spektra.

 

ŠKOLA V GOLLOVĚ ULICI

 

HISTORIE BUDOVY - VINCENTINUM

V liberecké městské čtvrti Perštýn, v Gollově ulici, stojí nápadná budova, která se svou architekturou odlišuje od okolní zástavby. Jedná se o budovu zvanou Vincentinum.

Jeho vznik do značné míry souvisí s výstavbou kláštera řádových sester Dcer křesťanské lásky (v roce 1866) a blízkého kostela sv.  Vincence z Pauli v ulici Jánský  Kámen  (v roce 1887).  Obě tato zařízení byla zaměřena především na péči o tělo i ducha chudých a opuštěných dětí zaměstnanců Liebigovy textilní továrny. Náklady na stavbu a provoz nesla baronesa Marie Pavlína Liebigová, manželka zakladatele továrny.

Budovu Vincentina postavil v letech 1892 – 1894 liberecký stavitel Ferdinand Schulz podle návrhu dalšího libereckého stavitele Adolfa Bergera ve slohu novorománském. Ve zvýšeném suterénu budovy byla kuchyně a jídelna, v přízemí byly umístěny dětské pokoje, v dalším patře ložnice studentů. O celé zařízení pečovaly řádové sestry, které zde také bydlely.  Své čestné místo v budově měla domácí kaple.

Jméno Vincentinum dostalo zařízení na památku svého patrona. Vincenc z Pauli žil v 17. století v jižní Francii. Celý svůj život zasvětil péči o opuštěné děti, zběhlé studenty, sirotky a starce. Snažil se napravovat i lidi mravně narušené.  V roce 1633 Vincenc založil družinu obětavých žen, jež si daly název Dcery křesťanské lásky. Pro jejich ustrojení jim lidé začali říkat Šedé sestry.  Vincenc osnoval i skupinu mužských misionářů, jimž se podle jejich prvního sídla při konventu sv. Lazara v Paříži říkalo Lazaristé. V Paříži Vincent založil chudobinec a špitál, které spravovali Lazaristé  a Šedé sestry. Pro svou dobročinnost a zbožný život byl Vincenc z Pauli římskokatolickou církví svatořečen a učiněn patronem všech dobročinných spolků.

Spolek sv. Vincence vznikl v Liberci roku 1878. První azyl pro opuštěné chlapce byl otevřen v roce 1887 v Hrnčířské ulici. Nový objekt byl postaven v ulici Vincentinské, dnešní Gollově, čp. 394-IV. V této budově – Vincentinu – byli ubytování studenti a docházely sem po vyučování děti, jejichž rodiče byli v zaměstnání. Řádové sestry se zde staraly o jejich odpolední činnost, přípravu do školy, vedly je k plnění povinností ve prospěch všech obyvatel Vincentina.

(Podle knihy Liberecké domy hovoří III autora Svatopluka Technika, kterou vydal Úřad města Liberce ve spolupráci s Českou besedou v Liberci v roce 1995)

 

HISTORIE ŠKOLY

 „Přichází pracovní den, hvězda a nový letopočet, neboť od konce války jako od stvoření se budou počítati léta…“

Tímto citátem Vladislava Vančury začíná kronika naší školy. Vybíráme z ní některé stručné výpisky, které dokumentují historii školy.

 1945/46

 „Dne 22. června 1945 byla otevřena 1. pomocná třída při I. obecné škole Masarykově v Liberci. Bylo do ní zapsáno 13 dětí, vesměs žáků pomocných škol a tříd, z nichž 8 bylo z bývalé německé pomocné školy. jelikož adaptační práce v Masarykově škole nebyly skončeny, vyučovalo se střídavě v budově III. obecné školy za naprostého nedostatku školního nábytku, učebnic a pomůcek…Začátkem školního roku 1945/46 dětí do pomocné školy přibývá a dnem 1. října 1945 je otevřena samostatná trojtřídní pomocná škola, která je plánována podle nových reedukačních požadavků s internátním ubytováním žáků. Během času bude rozšířena v okresní a oblastní pomocnou školu. Škola je nouzově umístěna v budově městského sirotčince, ulice U sirotčince 10, a docházejí do ní děti z celé oblasti Velkého Liberce. Toto umístění je nevhodné. Jsou zřízeny prozatímní učebny, není školního nábytku, pomůcek, učebnic. V budově jsou současně umístěni ještě němečtí sirotci (28), takže nelze zřídit internát…Dne 1. X. 1945 navštěvuje školu 36 dětí….Nedostatečné zásobování uhlím a koksem přináší i přechodné uzavření školy v měsíci lednu…MLK jsou znovu předloženy naše oprávněné požadavky o přidělení samostatné školní budovy pro pomocnou školu, neboť jen internátní zařízení je zárukou zdárné práce. Děti chodí do školy z míst vzdálených, rodiče je nemohou do školy vodit, trpí školní docházka a i výsledky jazykového vyučování vlivem německého hovoru ve smíšených manželstvích nejsou úměrné naší práci a námaze….Od počátku školního roku 1946/47 má býti pomocná škola umístěna v budově Dětského domova, ulice U opatrovny 3, kde je nyní umístěn internát OŠPŽP….Mléčná akce z daru Amerického Červeného kříže byla ukončena 17.6. 1946…Ve dnech 16. – 23. června byl pořádán Týden dětské radosti…Žáci naší školy navštívili divadelní představení Naši furianti, ZOO a kasárny…

Tolik z prvního zápisu řídícího učitele Josefa Kracíka z 22. června 1946.

 1946/47

 „Nový školní rok byl zahájen za okolností značně příznivějších. Budova bývalého německého Dětského domova v ulici U opatrovny č. 3 byla propůjčena pro trvalé umístění pomocné školy. V budově je současně na přechodnou dobu umístěn také internát OŠŽP. Budova účelům pomocné školy vyhovuje. Má prostorné a světlé místnosti, šatny, umývárny, zahradu a hřiště. Škola má celkem 48 žáků.“

Ze zápisu Josefa Kracíka 28. června 1947.

1947/48

Ve čtyřech třídách se učilo celkem 76 žáků (37 chlapců a 39 dívek).

„Pracovní plán naší školy zdůrazňuje, že úkolem pomocné školy není jen to, aby si děti osvojily určitou učebnou látku. Naše škola má ještě důležitější úkoly: narovnávat duše a charaktery dětí, zmenšovat pocit méněcennosti, odstraňovat duševní disharmonii, posilovat skleslé sebevědomí, povzbuzovat ochabnutou vůli, cvičit projevy kladných společenských citů, probouzet zájem o práci a stavět pevné základy k samostatnému a zodpovědnému životu.“

Vybráno ze zápisu Josefa Kracíka 28. června 1948.

 1948/49

 „Pro školní rok 1948/49 byla škola organizována jako 4třídní s 1 pobočkou. Pro nedostatek učitelských sil se však vyučovalo pouze ve 4 třídách. …Školu navštěvovali celkem 63 žáci (32 chlapci, 31 děvče)….Dnem 1. července opustil školní budovu internát OŠŽP v Liberci a ve spolupráci s OPM byly zahájeny přípravné práce k vybudování okresního internátu pro žáky zvláštní školy. Pro nedostatek odborného personálu a pro přesunutí agendy na KNV k uskutečnění plánu nedošlo.“

Ze zápisu ve školní kronice od Josefa Kracíka ze dne 30. června 1949.

V tomto roce se změnil název školy z „pomocná“ na „zvláštní“.

 1949/50

 „Rozhodnutím školského referátu INV byla 1. zvláštní škola přemístěna z budovy Dětského domova U opatrovny do budovy 1. národní školy v Komenského ul. č.2….Plánuje se okresní (krajská) zvláštní internátní škola…Žactvo byla zařazeno do pěti tříd, celkem školu navštěvuje 71 žák….Zdravotní stav žactva a učitelstva utrpěl poruchou na ústředním topení, která vznikla po vánočních svátcích. Třídy byly nouzově vytápěny  elektrickými tělesy, avšak nedostatečně.“

Vybráno ze zápisu ve školní kronice, který provedl 30. června 1950 ředitel školy Josef Kracík.

 1950/51

 „Ve dnech 17. – 20. října 1950 se škola přestěhovala z Komenského ulice do budovy 1. střední školy v Husově ul. 44. Budovu v Komenského ulici dostalo přiděleno pedagogické gymnasium. Opouštíme místo, kde v dobrém prostředí a s dostatkem prostoru jsme mohli dobře plnit úkoly nám svěřené. Nová budova nám naprosto nevyhovuje. Máme jen 5 učeben a sborovnu. Z nedostatku místa jsme museli nechat (půjčit) mnoho věcí 1. národní škole nebo uložit ve skladišti (pomůcky z kabinetu, kuchyňské zařízení, knihovnu, tělocvičné nářadí i kancelářský nábytek). Nemůžeme zřídit při škole školní družinu, kterou by naše děti tolik potřebovaly. Učitelé školy se zavázali, že zvýšeným pracovním úsilím překonají potíže, které se naskytly. I tak však změna pracoviště je těžkou ranou pro školu a přerušení slibného a krásného růstu naší zvláštní školy.“

Ze zápisu nového ředitele školy Václava Nováka dne 30. června 1951.

  1951/52

 V pěti třídách se vyučují 64 žáci. Vedením školy byl pověřen dosavadní učitel František Synek (V. Novák se odstěhoval do Poděbrad). V provizorních prostorách byla zřízena školní družina.

„V září odešla školnice K. Prokopová do výroby. Od 1. října převzali školnické práce a úklid zaměstnanci 1. střední školy. Nový školník této školy na práci nestačil a brzy odešel. Jeho nástupce s. Tomeš odmítal vykonávati na naší škole jakékoli práce školnické; také práce topičské vykonával naprosto nedbale. V prosinci 1951 a v lednu bylo vyučování soustavně narušováno špatným vytápěním a později dokonce i nevytápěním učeben. Po celý prosinec byli žáci a učitelé nuceni pracovat při 8 – 11^oC, nejvyšší teploty dosáhly 13 – 14 stupňů…Od 16. ledna netopil školník vůbec a o vytápění tříd se starali sami žáci pod dohledem učitelů….Pro příští školní rok se podařilo zajistit naší škole umístění v budově KNV v Jarošově 5, kde bude umístěna také 8. národní a 5. střední škola. Stavební úpravy jsou plánovány na měsíce květen – srpen 1952.“

Ze zápisu ředitele Františka Synka dne 30. června 1952.  

1952/53

 „Ačkoliv se škola stěhovala v listopadu do nové budovy, bylo toto narušení vyučování brzy vyrovnáno. Stěhování připravili a provedli především učitelé se žáky za vydatné pomoci patronátního závodu a několika rodičů…Velikým přínosem pro výchovu byl měsíční pobyt celé školy ve škole v přírodě (Františkov), kde žáci byli soustavně vedeni k pravidelnosti v zaměstnání i v jídle a kde získali četné hygienické a jiné návyky. Zásluhou družného kolektivu se značně zlepšila kázeň, zvláště u chlapců dříve velmi těžko zvladatelných….V této době jsou v Liberci a nejbližším okolí celkem 4 málotřídní zvláštní školy, z toho 3 umístěny velmi nouzově...“

Vybráno ze zápisu ředitele Františka Synka dne 30. června 1953.

 1953/54

 Počet  žáků klesl na 56, jsou zřízeny 4 třídy.

„Letošní školní rok  je pro nás rokem zkušebním. Opustili jsme totiž starou organizaci podle stupňů (přípravný, nižší, střední, vyšší) a zavádíme organisaci podle postupných ročníků.“

Ze zápisu ředitele školy Vladimíra Koláře  ze dne 30. června 1954.

 1954/55

 „Dostali jsme do rukou nové závazné osnovy. Zkušenosti s nimi a připomínky  zasíláme prostřednictvím metodického sdružení na ministerstvo školství. Metodické sdružení zvláštních škol, které sdružuje zvláštní školy v Liberci, Jablonci n.N., Semilech, Frýdlantě v Č. a v Jablonném v Podještědí, vykonalo během roku čtyři schůze, při kterých byly provedeny hospitace…. Již v září 1954 jsme se dozvěděli, že máme uvolnit naši školní budovu pro Vysokou školu strojní. Ředitel školy zajišťoval již od září náhradní budovu. Školský odbor dával nám  budovu staré školy v Pavlovicích, která však jak polohou (velká vzdálenost od středu města), tak i hygienickými podmínkami nevyhovuje. Proto navrhl ředitel školy, aby byla získána budova v Jestřábí ulici nebo v Gollově ulici (bývalá Charita)….Je však potřebí najít náhradní budovu pro Charitu. Jednání se však protahovala a na konci školního roku nebylo ještě dohodnuto, kam přestěhuje KNV přestárlé ženy. Dne 13. června bylo řediteli školy řečeno s. Vašátkem, že budova Charity bude během prázdnin uvolněna. Vyvstává tu ovšem další problém adaptace budovy pro účely naší školy.“

Vybráno ze zápisu ve školní kronice z června 1955. Zápis provedl ředitel školy Vladimír Kolář.

 1955/56

 „I během letošního roku se usilovalo najít budovu pro naši školu. Jednání  se táhla celý rok. Protahovala se hlavně tím, že nebylo možné najít vyhovující budovu pro Charitu. Teprve na jaře Charita přijala nabízenou budovu v Krásné Lípě. Ovšem zase nebyly peníze na úpravy tohoto objektu, a potom, když se sehnaly peníze, nebylo možné sehnat výrobce. Proto se stěhování oddalovalo a provedlo se až v červnu t.r. Další potíží bylo shánět peníze a výrobce na generální opravu budovy v Gollově ulici…. Během přestavby vyskytlo se mnoho obtíží, které jsme jen s velkým úsilím a námahou překonávali. Sám jsem pracoval na generální opravě po celé prázdniny.“

Vybráno ze zápisu ředitele školy Vladimíra Koláře v červnu 1956.  

 

 1956/57

 „Tento školní rok jsme zahájili až dne 24. září, protože generální oprava školy se protáhla a malování celé budovy začalo až 18. září. Přitom ještě některé práce nebyly dokončeny, např. nátěry dveří a stěn na chodbách. Přestěhování školy provedli rodiče, auto dal školský odbor a patronátní závod. Také mytí podlah a oken provedli ve větší části rodiče, z menší části školský odbor…“

Ve škole je sedm tříd a 101 žák.

Výňatky ze zápisu ve školní kronice ze dne 30. června 1957. Zápis provedl ředitel školy Vladimír Kolář.

 1957/58

 „Do provozu byla dána školní kuchyně, kde se stravují žáci naší školy a 1. osmileté střední školy v Oblačné ulici a na Perštýně, celkem  360 žáků….Na podzim byly vyměněny okapy, žlaby a vadné plechování střechy…Na jaře byly na celé budově instalovány nové bleskosvody.“

1972/73

Ve svém zápise z června 1973 si ředitel Vladimír Kolář posteskl:

„Údržba školní budovy je naprosto nedostačující. Už několik roků čeká na důkladnou opravu střecha…Pro příští rok žádám o opravu oken, která jsou shnilá. Potřebujeme také malovat, ale až po výměně oken a opravě střechy.“

 V dalších letech se k výčtu nutných oprav připojila oprava komína, ústředního topení, kontrola únosnosti stropů, vykachlíkování pomocné místnosti v kuchyni, přístavba hygienického zařízení pro kuchyň, úprava hrubé žulové podlahy v suterénu atd.

„V březnu 1975 byl vypracován nový seznam potřebných oprav a údržby, určeno, kdy a kdo zajistí provedení. Původní seznam byl doplněn o další požadavky. Mám však oprávněné obavy, že ani nový a schválený návrh ozdravných opatření nebude realizován“ – psal chmurně v červnu 1975 ředitel školy Vladimír Kolář.

 V dalších letech přibývaly do seznamu oprav další položky a seznam se prodlužoval.

 „O údržbu školy se má starat Bytový podnik – provozovna č. 10. S prací tohoto střediska máme velmi špatné zkušenosti“, povzdechl si Vladimír Kolář v červnu 1978.

Neschopnost tohoto podniku popsal i v dalším ročním hodnocení.  Ředitel Kolář odešel do důchodu, na jeho místo nastoupila Hana Nechanická. Ze školy odešla v červenci 1982 s konstatováním:

„I když během posledních tří let byly provedeny práce za více než 300 000 Kčs, není stav budovy uspokojivý a podmínky pro výuku nejsou takové, jaké by měly být.“

 „Nastávající zima potvrdila  špatný stav. Do budovy teklo střechou, praskaly vodovodní trubky, opadávala vnitřní omítka  a topný systém dokázal zabezpečit, při pilné práci topiče, teplotu v zimě na 11 – 15 stupních Celsia“, napsal v červnu 1983 ředitel školy Jaroslav Chotaš do školní kroniky. Ve škole se v 10 třídách učil 131 žák.

 

1983/84

„Po uplynulém roce, který byl strastiplný,….se konečně hnula činnost k lepšímu. Byla zahájena úprava ústředního topení. Počáteční myšlenka byla renovace celého systému včetně kotle. Později se oprava zmenšila na úpravu oběhu vodního media…..Teplo bylo i za cenu trojnásobných nákladů obrovským dobrodiním po tolika letech zimy a nevětraného prostředí.“

Vybráno ze zápisu ředitele školy Jaroslava Chotaše v červnu 1984.

 V následujících letech byla budova udržována v provozním stavu drobnými opravami v místech havárií, jak konstatuje ředitel Chotaš a jeho zástupkyně Eva Augustová v dalších zápisech.

 Po roce 1989 se začala situace v materiálním stavu budovy postupně lepšit, což lze vyčíst z dalších zápisů ve školní kronice.

 

 1991/92

Od roku 91/92 je ředitelkou školy Jaroslava Hajduková. V těchto letech prošla školní budova zásadními úpravami.

1. 1 2016 DOŠLO KE SPOJENÍ NAŠÍ ŠKOLY SE ZŠ ORLÍ.